Home
Archive for
2012
Teenage love
What is teenage love? It's staying up late for each other and barely staying awake in class the next day. It's going to the mall, wandering around hand in hand, with a silence that's comfortable. It's watching a movie in the theaters with his arm slowly creeping onto your shoulders, and you resting your head in his arms. It's walking around at night, for no reason at all; his chest, her head, looking at the stars. It's uncertainty of how long it will last, a risk you are both willing to take, even if it means you'll have a broken heart. It's not true love, not like, nor lust, nor infatuation. It's teenage love, here to stay, here to play with our hearts and never go away.. :)
Love is the answer.
If I hugged you,would you never let go?
If I kissed you,would you cherish that moment?
If I reached for your hand,would you take mine gently?
If I needed a shoulder,would you let me cry on yours?
If I needed to talk,would you really listen?
If I needed to scream,would you do it with me?
If I needed to go,would you come with me?
If I fell for you,would you catch me?
or just let me hit the pavement?
Moje krásná spisovatelka..
You see a face and you fall in love with it knowing that this is the perfect girl. And then you meet her and you experience that miracle, how it feels to discover her face with your eyes, with your camera. You have to search a place for pictures first and you feel so incredibly nervous, almost like a teenager before the first date. You think, please, don’t screw this. But of course, who could screw a shooting with a girl like this? She is radiant, mesmerizing, sparkling. After the first pictures you both loosen up, you change location again and there it is. This glance, this moment of understanding, as if you were suddenly synchronized. It doesn’t matter that there is a decade between you, right know your hearts are just beating in the same rhythm.
I když Žanetka chtěla spíš barevné fotky, nemohla jsem si odpustit jich pár do BW převést..
Jsem malá mořská víla, s duší ztracenou..
Všechno se mění. Lidé se mění. Jeden den máte všechno a druhý den se probouzíte s pocitem, že jste ztratili všechno, na čem vám záleželo. V hloubi duše si nechcete přiznat, že je to i vaše vina a jediné, nad čím přemýšlíte, je "co by, kdyby..".
Život je zvláštní. Po celou dobu se ubíráme za něčím, hledáme smysl našeho bytí. Břetislav Kafka tvrdí, že ten, kdo nalézá rozum v chaosu, ztrácí život.
V tom případě, jsem asi ztracená.
Rozpouštím se zas.. jsem dotyk mořských řas
Když pak zjistíte, že váš životní příběh se už nemůže ubírat směrem, kterým byste chtěli, nezbývá vám nic jiného, než si napsat příběh nový. Jedině když budeme čelit strachu z neznáma se posuneme v našem rozvoji. A možná.. taky najdeme sami sebe.
A taky dokonce zjistíte, že ztratit něco není tak hrozné, jako fakt, že už to nikdy nezískáte zpátky.
A když už nic, tak aspoň zvládám dělat výborné cookies.
Co je ale na životě krásné, že vám klade do cesty překážky a různé zkoušky a i když v nich neuspějete a sáhnete si na dno svých fyzických sil, časem vyjde zase slunce, mraky odplují a do cesty se vám postaví něco, co vám dá pocit, jako by bylo všechno zase v těch správných kolejích.
Jako by vám znovu žílami proudil život.. a čas se zastaví.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky
(
Atom
)